Havelská 27. Nevšední rekonstrukce klasicistního činžovního domu

Obnovou domu v  Havelské ulici se autoři ze studia Qarta Architektura zabývali devět let. Příběh této pozoruhodné stavby sahá až do doby románské, jeho pokračování proto vyžadovalo nanejvýš citlivý přístup podložený komplexním studiem souvislostí. 

V  druhé polovině dvacátého století dům chátral, jeho záchranu umožnil teprve návrat majitelky ze zahraničí. Zadáním bylo vrácení funkce činžovního domu, což je ve vylidněné čtvrti, postižené „turistickým průmyslem“ a krátkodobým ubytováním, skutečným unikátem. Potomci původních majitelů si také přáli důstojnou a kvalitní obnovu rodinného stříbra. 

Nejstarší zmínky o stavbě pocházejí z poloviny 14. století, z té doby je doložen průjezd či ulice vedoucí domem. Jedná se o typologii tzv. domu nad ulicí, která v Praze není příliš častá. Běžně oddělené prvky tvoří jeden celek, který se zachoval dodnes. Historické veduty ukazují na pozoruhodný vývoj této symbiózy – v pozdním středověku domy stojí kolem průchodu, v raném baroku je již ulice vestavěna do jednoho z nich. Poslední rozsáhlá pozdně klasicistní přestavba domy i s ulicí sjednotila pod jednu střechu a fasádu. Přesto se jedná o nehomogenní srostlici různých historických staveb a přestaveb. 

V průběhu staletí se dochovalo i množství různých názvů: Dům u Zahrádků, U Černé zahrádky, U Cortésiů, Kožný dům, Lederhaus, Tandelmarkt a Bazar. Jména poukazují na proměnu funkce z bytového domu na dům obchodní v době raného baroka a zpět na činžovní dům v době klasicismu. 

„Dlouhá historie stavby je provázána řadou okolností, které se v čase poměrně složitě odvíjely, ovlivňovaly její podobu a funkci. Stala se tak architektonickou asambláží mnoha epoch – po staletí tu probíhal přirozený proces postupného přestavování. Odkrývání historických vrstev nám tak přineslo mnohá překvapení a pochopitelně vyvolalo otázky týkající se dobových stavebních přístupů v konstrukcích i detailech. Pozornost vyžadovala zvláště řemeslná provedení stavebních detailů. Atmosféra domu je neopakovatelná, proto jsme přemýšleli, jak sem přinést nové vrstvy tak, aby ji nenarušily a zároveň odrážely současný přístup. A to jak při využití technologií a materiálů, tak při koncipování nových principů v konstrukcích a tvarosloví,“ uvádí architekt David Wittassek.  

Autoři rekonstrukce se rozhodli pro koncept založený na odhalování a estetizování skrytých historických vrstev, které pak postavili do kontrastu s novými architektonickými prvky. Jako jednotící element pro ně zvolili jejich materialitu – kov, sklo a beton v přirozené ryzí podobě dům nenápadně prolínají, zároveň obyvatele provádí jeho historií. Od nových podlah v románských sklepích, přes přiznané zbytky gotického lomeného oblouku na fasádě po klasicistní krov. Tento princip byl aplikován v celé rekonstrukci. Povrchy v interiérech tvoří škrábané omítky odhalující vrstvy předchozích výmaleb. Historický relikt se tak transformoval v nový estetický element.  

Dveře a okna byly dokumentovány a restaurovány, nalezené segmenty květinové výmalby na obložkách ponechány. Nové prvky, jako jsou koupelny a wc, byly do objektu vloženy jako minimalistické kvádry, které se historických konstrukcí pokud možno nedotýkají. Vyměněné trámy krovu si ponechaly přirozenou materialitu, s původním krovem jsou v kontrastu. Klasicistní obdélné točité schodiště bylo nastaveno schodištěm betonovým. Do nosné zdi bylo kotveno jen v několika bodech. Svoji jednoduchou formou dům harmonicky napojuje na podkroví s atypickými byty. 

Autorům se podařilo vyhledat historickou dokumentaci zastřešení hlavního dvora nad průchodem. Nýtovaná konstrukce s prosklenou střechou byla z bezpečnostních důvodů sejmuta při bombardování Prahy v roce 1945. Současná rekonstrukce obnovila zastřešení dvora v upravené podobě, s historizující estetikou nýtované příhradové konstrukce dle dochované dokumentace. Zastřešení nad malým dvorem bylo restaurováno, skleněné zastřešení kulatého klasicistního schodiště obnoveno. 

Detailním studiem bylo určeno, co je „nedotknutelné“, tedy nutné restaurovat intaktním způsobem. Jednalo se o fasády, výplně otvorů, truhlářské a zámečnické výrobky. V domě byly také původní omítky, keramické podlahy a dřevěné masivní podlahy (tzv. vídeňské kříže). Dále historické stropní trámy, konstrukce stropů a krovu, kamenické části jako schodiště, ostění nebo dlažby. 

Obytná funkce je pro centrální část Prahy důležitá, jen díky ní tu mohou vzniknout přirozené sociální vztahy; s procesem regenerace souvisí i zachování služeb v parteru. Jednotlivá podlaží budou tedy i nadále po drobných úpravách sloužit pro bydlení, v přízemí se nachází prostory pro restauraci či hostinec. Dům byl původně koncipován jako průchozí, stejně tomu bude i nadále. Jedním ze základních pilířů renovace proto byla proměna zastřešení dvorů.  

Vzhledem ke standardům 21. století však bylo třeba provést změny například v umístění toalet a koupelen. Podkrovní prostory byly navrženy jako obytné včetně nového přístupu. Při zachování původní konstrukce krovu jde o promyšlený a neinvazivní koncept. Další významnou, ne však agresivní stopou, jsou vestavěné výtahy.  

„Technologie jsme do stavby integrovali tak, aby nebyly příliš zřetelné. V průběhu rekonstrukce tohoto historického domu jsme zjistili, že proces obnovy památek vyžaduje otevřenou a konstruktivní diskusi, a to v celospolečenském kontextu. Z této širší perspektivy je zřejmé, že nové vrstvy jsou u nemovitých kulturních památek přípustné a mnohdy i nutné. Stejně jako je nezpochybnitelný fakt, že proces rekonstrukce musí být veden s respektem a podle pravidel,“ uzavírá David Wittassek.